„Velitel ochranky pana prezidenta Havla se na mě utrhl s tím, že v takovém davu ještě pana prezidenta nikdy neprovázeli. Pro upřesnění: na vernisáži bylo více jak 1300 lidí,“ vzpomíná na zahájení Medkovy retrospektivy ředitel Galerie Rudolfinum Petr Nedoma.
Osobně laděný dopis Václava Havla doprovázel celou výstavu Mikuláše Medka v podobě přílohy katalogu k výstavě, který Galerie Rudolfinum vydala. Havel píše:
„Věřím, že Mikuláš Medek, pokud už není obecně uznán za klasika a nepotřebuje být objevován, bude touto výstavou (pokolikáté už?) objeven. Od půlky padesátých let jsem ho znal, vážil si ho (jakož i jeho ženy Emily) a byl velmi oslovován „psychickými událostmi“ odehrávajícími se na jeho obrazech. Na jeden (z šedesátých let) se dívám doma, další vídám ve své pracovně na Hradě. Doby se mění, ale psychické události si zůstávají stále navzájem podobné.“
Medkovými obrazy prostupuje téma lidského údělu: váže je v jeden velký, niterně sourodý celek a promlouvá v nich s neobyčejnou naléhavostí. Ve složitých znakových systémech a mnohoznačných symbolech buduje Mikuláš Medek originální obrazové metafory existence člověka v jejím tragickém i groteskním, absurdním, bolestném a tajuplném rozměru. Obsahová závažnost a výrazová síla malířského rukopisu a koloristických kvalit tu vytvářejí nerozpojitelnou jednotu, která působila, že se Medkovy obrazy stávaly vzácným a magickým zjevením malby a tvůrčího ducha.
„Zaujala mě jeho úžasná přirozenost, nelíčenost: byl hluboký, ale přitom čistý jako studánka… Měl jsem náhle, rázem, co jsem chtěl: člověk nekonečně živoucí, přirozený, milující, moudrý, jemně ironický, veselý, hravý, od přírody Tvořivý, nekonečně chápající, rozumějící – tolerantní – tj. respektující a také poznávající úděl i ingenia nebo toho druhého,“ pronesl o osobnosti významného českého malíře básník a historik umění Jiří Kuběna, který se rovněž vernisáže výstavy účastnil.
Posláním výstavy v Galerii Rudolfinum bylo zprostředkovat toto dvojjediné umělecké poselství současnému pohledu a cítění, a to ve výběru soustředěném na Medkovu tvorbu malířskou. Vůbec poprvé byly v Praze vystaveny některé autorovy obrazy ze zahraničních sbírek v Bochumi, Bratislavě, Leinfeidenu, Rotterdamu a Skopje.
Výstavu v Galerii Rudolfinum za dobu jejího konání navštívilo na třicet sedm tisíc diváků.