Česká filharmonie ⬩ Mao Fujita

„Cítím nekonečnou bolest za všechny ty, které zabil Hitler, o nic menší však za ty, kteří zemřeli na příkaz Stalina. Trpím za všechny mučené, zastřelené, umořené hlady. V naší zemi takových byly už před válkou s Hitlerem miliony. Válka přinesla další smutek, další zkázu, nezapomněl jsem ale, co se dělo v hrůzných letech před ní. O tom jsou mé symfonie, včetně Osmé.“
– Svědectví: Paměti Dmitrije Šostakoviče

Není divu, že ve veřejném prostoru Šostakovič o své Osmé symfonii mluvil raději čistě jako o pokusu o pohled na tragédii druhé světové války, v níž přišly o život miliony Rusů. Pochmurné ladění díla se sovětskému režimu do propagandy nehodilo. Symfonie byla stažena z repertoáru a v roce 1948 oficiálně zakázána. Znovu se do koncertních sálů vrátila až o osm let později.

Hladkou cestu k posluchačům za sebou nemá ani Burleska pro klavír Richarda Strausse. Mladý umělec ji původně napsal s titulem Scherzo d moll v roce 1886 pro pianistu a dirigenta Hanse von Bülowa. Ten totiž tehdy začínajícímu Straussovi zajistil dirigentské místo v Meiningenském dvorním orchestru.

Jenže Bülow dílo označil za nehratelné a odmítl je nacvičit. Sólového partu se tak v Meiningenu nakonec ujal sám jeho autor. Dalšího uvedení se kompozice dočkala už o tři roky později – klavírista Eugen d’Albert si však vymohl, aby ji autor zjednodušil. Vysloužil si tak věnování revidované verze Scherza, které již neslo nové jméno Burleska.

Japonský klavírista Mao Fujita se s Českou filharmonií nesetkává poprvé. V roce 2023 se s orchestrem a Semjonem Byčkovem zúčastnil turné po Asii. Dvořákův Koncert pro klavír pak znovu přednesl pod vedením Jakuba Hrůši na BBC Proms v Royal Albert Hall v srpnu 2024. A v pražském Rudolfinu jen o měsíc později uvedl svůj recitál.