Česká filharmonie ⬩ Thomas Adès

 „Psaní opery připomíná těhotenství. Je vyčerpávající. Je jako černá díra, která všechno pohltí. Divák by v opeře měl objevit celý vesmír.“ 
– Thomas Adès

Protože skládání opery pokládá za proces, který nelze uspěchat, považuje Thomas Adès, britský skladatel, dirigent a klavírista, své dosavadní tři za slušné číslo. Místo mezi hudební elitou současnosti umělci zajistila již první z nich, Powder her Face (1995). Vedle symfonických i komorních děl pak následovaly opery The Tempest (2004) a Exterminating Angel (2016), jejíž symfonické provedení nyní nastuduje s Českou filharmonií.

Dílo je hudebním zpracováním Buñuelova filmu Anděl zkázy z roku 1962, v němž se skupina hostů marně snaží opustit večírek. Adès, syn odbornice na surrealismus Dawn Adès, tradiční chápání tohoto snímku jako surrealistického považuje za dezinterpretaci: „Je zcela realistický. Myslím, že Buñuel se neptá ‚Proč neodejdou?‘, ale ‚Proč chtějí odejít?‘. Co nás pohání něco chtít, něco měnit, přejít z jedné místnosti do druhé?“ Když toto puzení zamrzne, přichází Anděl zkázy.

„Moje práce je často výsledkem série ubírání spíše než série přidávání. Se skladbou Exterminating Angel to bylo stejně. Při psaní jsem se pořádně rozmáchl, abych zmapoval, s čím přesně se potýkám, a pak jsem kondenzoval, co to šlo.“

Adèse, který komponování popisuje také jako proces uspořádávání chaosu, diváci v Rudolfinu neuslyší poprvé. V roce 2018 zde Česká filharmonie pod umělcovým vedením nazkoušela jeho Tanec mrtvých a Haydnovu Symfonii č. 45, známou také pod jménem Na odchodnou.

Ani tentokrát Adès nepřiváží jen vlastní tvorbu. Ve Dvořákově síni povede program věnovaný stému výročí narození Pierra Bouleze. Tento francouzský hudebník, představitel serialismu podobně jako Adès zároveň skládal i dirigoval. V jeho Messagesquisse uslyšíme vedle sólisty Václava Petra i šest dalších violoncellistů. První skladbu večera sice Boulez nenapsal, György Kurtág mu ji však na znamení úcty věnoval. Právě u Kurtága přitom Thomas Adès v Maďarsku studoval klavírní hru.

Tím ale provázanost hudebního světa nekončí. Adès svou skladbu pro housle a orchestr nazval Poctou Sibeliovi. Jean Sibelius velmi obdivoval svého učitele Ferruccia Busoniho, který kompozici Tanzwalzer věnoval pro změnu Johannu Straussovi. K valčíku se proto v závěru večera vrátíme v Adèsově oblíbené skladbě od Maurice Ravela.