Česká filharmonie ⬩ Jakub Hrůša

„Nejpřesnější ztvárnění moře, jaké v hudbě kdy vzniklo,“ zaznělo na adresu kompozice Jeana Sibelia Oceanides při její premiéře v roce 1914. Dílo nesoucí původně jméno Rondo vln je jednou z řady skladeb, které reflektují umělcovu fascinaci přírodou.

Oceánu i ptákům Sibelius při toulkách krajinou s oblibou předváděl své houslové improvizace. Ač se ke svému zklamání virtuosem nakonec nestal, nástroji aspoň věnoval Koncert pro housle a orchestr d moll – svůj jediný koncertní kus. 

Když v roce 1898 skládal Josef Suk hudbu k pohádkovému dramatu Radúz a Mahulena, byl už druhým houslistou Českého kvarteta. „Pracoval jsem na díle v lesním dvorku v místě letního pobytu Dvořákova na Vysoké. V pokojíku bylo pianino a venku v zahrádce poslouchala mne moje dívka Otilka. Jaro v duši, jaro v hudbě,“ vzpomínal Suk na šťastné období počínajícího vztahu s Otilií Dvořákovou, v němž lyricky laděná hudba k Zeyerově hře vznikala. Ještě o tři roky mladší je jeho Pohádka zimního večera, kterou mladý skladatel složil na motivy Shakespearova dramatu Zimní pohádka.

Jméno České pohádky (Bohemian Tales, 2020) nese pro změnu čtvrté album Augustina Hadelicha. Vedle komorních skladeb Leoše Janáčka, Josefa Suka a Antonína Dvořáka obsahuje i nahrávku Dvořákova houslového koncertu, na níž tento americký houslista spolupracoval i s Jakubem Hrůšou. Ten s prvním českým orchestrem momentálně dokončuje symfonický komplet Sukovy tvorby.