Program
Ludwig van Beethoven
Trojkoncert pro housle, violoncello, klavír a orchestr C dur, op. 56
Antonio Vivaldi
Koncert pro flétnu, smyčcový orchestr a basso continuo č. 3 D dur „Il Gardellino“, op. 10, RV 428
Joseph Haydn
Symfonie č. 54 G dur, Hob I:54
Jako malého vzali rodiče Giovanniho k zápisu do přípravného oddělení Milánské konzervatoře. Jejich syna sice škola označila za příliš živého a ke studiu hry na housle ho nepřijala, zklamání jim však brzy bohatě vynahradil. Vystudoval hru na flétnu a spolu s loutnistou Lucou Piancou založil ještě za studií Il Giardino Armonico – soubor, který si v oblasti poučené interpretace staré hudby za dobu čtyřiceti let své existence vydobyl světové renomé.
Od roku 2014 Antonini s ansámblem spolupracuje na projektu Haydn 2032, pořádaném Nadací Josepha Haydna v Basileji. Za cíl má do skladatelova 300. výročí narození nahrát všech jeho 107 symfonií, poprvé na dobové nástroje a na základě nejnovějších výzkumů o původních interpretacích jeho děl.
Znalosti ale Antoninimu nebrání v neortodoxním přístupu k hudbě: „Můžeme těžit z toho, že už neexistuje ,tradiční‘ nebo ,moderní‘ zvuk orchestru či jediný zvuk dobových nástrojů, protože těch je také mnoho. Je tu i cosi třetího – nejen hudební, ale i lidské setkání obou světů, které vytváří něco nového. Záleží na chemii, kterou se podaří mezi dirigentem a orchestrem vytvořit,“ vyznává se.
„Můj přístup osciluje mezi klasickým dirigentem, kdy udávám tempo skladby a řídím ji, ale také je pro mě důležité dát hráčům odpovědnost. Nechci, aby se poddali mým gestům, ale aby poslouchali. Když někdo hraje Bacha nezvykle, obohacuje to moje hudební panorama. Smyslem hudby je totiž přinášet posluchačům a hudebníkům potěšení,“ říká Antonini, podle nějž klasická hudba nic neskrývá, obzvlášť ta starší. V nenávodných partiturách Haydna či Vivaldiho je však třeba spoustu věcí objevit, což klade vysoké nároky na představivost interpretů.
O flétně Antonini mluví v nadsázce jako o své hračce: „Hrát na ni může být na jednu stranu velmi snadné: fouknete a vyjde zvuk. Dá vám pocit hlubokého potěšení, velmi uvolňuje. Tuhle práci s dechem bych přirovnal k józe. Není v něm téměř žádný odpor a přirozeně proudí. Když jsem po zkoušce unavený a hraju asi půl hodinky ve svém pokoji, velmi si tím odpočinu.“