Česká filharmonie ⬩ Semjon Byčkov

Mahlerovy Písně o mrtvých dětech pěvkyni Fleur Barron zasáhly hned na první poslech. „Nikdy jsem neměla pocit, že bych musela tvrdě pracovat na interpretaci nebo pochopení obsahu. Bylo to pro mě vždy naprosto jasné. Člověk se prostě může do Mahlerova hudebního světa ponořit – a pro posluchače je klíčové se mu poddat. Nechte tyto nádherné zvukové vlny vstoupit do sebe a uvidíte, co zažíváte. Já tuto hudbu vnímám jako oceán veliké síly.“

Když Mahlerovu hudbu poprvé jako student zaslechl o přestávce v jednom ze sálů sborové školy Michaila S. Glinky Semjon Byčkov, uchvátila ho natolik, že se zapomněl vrátit na hodinu. Intenzivní fascinace Mahlerem mu vydržela až do dnešních dní. S Českou filharmonií od roku 2022 nahrává komplet skladatelových symfonií. „Něco se nedá vysvětlit slovy, přesto je to možné pocítit. A já cítím, že tohle je dokonalý orchestr pro hudbu Gustava Mahlera,“ říká náš současný šéfdirigent.

„Objevování Mahlerovy hudby se podobá objevování života samotného. Zažít to znamená být vtažen do jeho světa a hodnot. To, co vyplývá z jeho hudby, dopisů a svědectví těch, kteří ho znali, je dualita tohoto muže. Jako tvůrce a zároveň interpret vymýšlí zvuky, které znovu tvoří svět přírody a lidí. Měl méně než 51 let na to, aby si uvědomil základní otázky naší existence, a ještě méně času na jejich zodpovězení. Přesto to byla doba dost dlouhá k vyjádření polyfonie života: jeho ušlechtilosti i banality, jeho reality i nadpozemskosti, jeho dětské naivity i neodmyslitelné tragédie,“ vypráví.

Hudbu Richarda Wagnera popisuje Byčkov přívlastkem značně překvapivým: buddhistická. Jeho opery prý nemají začátek ani konec, normální čas jako kdyby v nich neexistoval. Toto tvrzení si budeme moci ověřit v předehře k Wagnerově Tannhäuserovi. Byčkov operu dirigoval mimo jiné v londýnské Covent Garden. Za Lohengrina získal cenu BBC Music Magazine za nejlepší nahrávku roku 2010. Aktuálně se s Tristanem a Isoldou nachází uprostřed bayreuthského cyklu. Jinými slovy, wagnerovský specialista.

Overturu k opeře Tannhäuser v roce 1846 poprvé samostatně uvedl Felix Mendelssohn-Bartholdy, jehož radostnou Italskou symfonii uslyšíme na začátku koncertu.