Česká filharmonie ⬩ Semjon Byčkov

Když v roce 1877 do vídeňské stipendijní komise dorazila Dvořákova žádost o finanční příspěvek a skladba Moravské dvojzpěvy, její člen Johannes Brahms dospěl k názoru, že skladatel si zaslouží více podpory. „Je to rozhodně velmi talentovaný umělec. A mimo to chudý. Prosím Vás, abyste o tom uvažoval!“ píše Brahms v dopise svému nakladateli Simrockovi. To stálo na začátku Dvořákova mezinárodního úspěchu, ale také dvacetiletého přátelství mezi oběma skladateli.

Rovněž díky Brahmsovi se Dvořák seznámil s houslistou a pedagogem Josephem Joachimem. Primárius Joachimova kvarteta premiéroval některé Dvořákovy komorní skladby, čímž se zasloužil o šíření jeho tvorby. Když si pak v roce 1879 u Dvořáka Simrock objednal houslový koncert, dohodl se skladatel v Berlíně se slavným virtuosem, že právě on ho bude premiérovat.

Práce na kompozici postupovala pomalu, protože Joachim dílo autorovi několikrát vrátil s připomínkami, které Dvořáka podněcovaly dílo opakovaně přepracovávat. Na premiéře v říjnu 1883 koncert nakonec místo Joachima uvedl František Ondříček, kterému později svůj houslový koncert svěřil také Brahms.

Joachim do života Johannese Brahmse výrazně zasáhl už v jeho mládí. Dvacetiletého skladatele představil Robertu Schumannovi a jeho manželce Claře, která se později stala jednou z prvních interpretek Brahmsova Koncertu pro klavír a orchestr č. 1 d moll.

Vztah amerického klavíristy Emanuela Axe k Brahmsovi se intenzivně rozvíjel už na konzervatoři: „Do jeho hudby jsem se zamiloval už jako teenager. Měl jsem od rodičů desku s Rubinsteinovou interpretací a postupně jsem neustálým přehráváním zničil dvě její kopie.“ 

Kromě nahrávek obou Brahmsových koncertů má Ax na kontě i řadu jeho komorních skladeb. Za Brahmsovy sonáty pro violoncello a klavír spolu s violoncellistou Yo-Yo Mou obdržel tři ze svých sedmi cen Grammy.